A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Sýrie - Diskuze

Původní dotaz

co předcházelo konferenci o Sýrii v Tunisku?

26.02.2012 23:29:32 | Zebra Tn
Zebra Tn
Předkládáme Vám článek Thierry Meyssana zveřejněný v nejrozšířenějším
ruském deníku "Komsomolskaja Pravda", který je všemi západními médii zcela
ignorován (to samo o sobě je už významné). Text obsahuje informace o Sýrii,
které pokud se potvrdí, budou senzační. První naznačuje, že Moskva se
rozhodla nejen přestat váhat a vložit se přímo do syrského problému, když
vstoupila na scénu nejen diplomaticky ale i s vojenskými poradci a poradci
jiného druhu a to na straně vlády v Damašku. A nejen to. Moskva dokázala
změnit pozici Turecka a Libanonu, jejichž území sloužilo jakožto úkryt
vojenských sil, které zvnějšku působily proti vládě Bašára Asada.
Druhá věc, která prosvítá, je skutečnost, že americká administrativa, aniž
by to vykřikovala do všech stran, opustila své chráněnce ze Syrské národní
rady (SNC) a učinila, tak řečeno, diskrétní krok vzad.
Důvody pro takovou změnu chodu - pokud jsou opravdu skutečné - mohou být
různé. Jeden z nich lze předpokládat ve snaze uklidnit horké hlavy v
Izraeli, které by mohly využít chaosu a zahájit překvapivý útok na Irán.
Nicméně jsou zde mnohé náznaky, že syrská hra není ještě skončena, i když
Rusko je zde stále více přítomno a rozhoduje o věcech více, než tomu bylo
před dvěma měsíci.
Důležité bylo setkání Bašára Asada se Sergejem Lavrovem, ruským ministrem
zahraničních věcí v Damašku, ke kterému došlo na začátku února. Lavrov byl
doprovázen početným doprovodem expertů, ne zcela jistě jen z oblasti
obchodu.
Nicméně minulou sobotu Lavrov veřejně prohlásil za použití velmi tvrdé
intonace, že návrh Ligy arabských států, aby OSN intervenovala, je
neakceptovatelný a vyvolával bez nejmenších pochybností nebezpečí, "že
nelze vyloučit opakování libyjského scénáře v Sýrii".
Lavrov přidal dvě otázky, které jak se zdá, mohou omezovat dosah tvrzení
Meyssana: " má Syrská národní rada" (sdružující různé opoziční síly) nějaký
prostředek na ovlivnění rozhodnutí "Syrské osvobozenecké armády" (SFA)? A v
případě, že ho nemá, tak tedy kdo řídí tyto vojenské síly?
Přirozeně, řečnická otázka. Ale naznačující, že ozbrojená intervence ze
zahraničí není vůbec odstraněna.
To vše ve chvíli, kdy se znovu ukázal při životě Ayman al-Zawahiri, tzv.
číslo 1. Al Kajdy po - jak se říká - smrti Usamy bin Ladina, aby vyzval ke
svaté válce proti Bašárovi. V plném proudu jsou mohutné průniky zbraní,
munice a lidí z irácké hranice a vyhlášení svaté války z jordánské hranice,
kde je plně mobilizováno Muslimské bratrstvo.
Snad tedy Rusko novým způsobem pohnulo svými figurami, ale ještě zcela
nezvrátilo situaci. Válka pokračuje a nyní již není nijak odlišná od
občanské války velkých rozměrů. Vnější podněcovatelé již dosáhli tohoto
výsledku a bude mimořádně obtížné, aby se rozehraná hra skončila.
Giulietto Chiesa - Megachip

Finále hry na Blízkém východě
Zatímco ještě nebyly ukončeny boje v povstalecké čtvrti města Homs a syrské
a libanonské autority neoznámily nic o jejich nedávné akci, Thierry Meyssan
sdělil v pondělí večer na prvním ruském kanálu, na základě svých informací,
které má z první ruky, čerstvé hodnocení těchto operací, o které se podělí
se čtenáři Rete Voltaire.
Po dobu jedenácti měsíců západní mocnosti a jejich spojenci z perského
zálivu vedou destabilizační kampaň proti Sýrii. Tisíce žoldnéřů pronikly do
země. Naverbovaní intrikány ze Saudské Arábie a Kataru, v srdci sunitské
extremistické komunity, dorazili, aby svrhli alavistického uzurpátora
Bašára Asada a nastolili wahhabistickou diktaturu. Disponují nevyspělejší
vojenskou technikou, včetně systému pro noční vidění, spojovacími centry a
roboty pro městskou gerilu. Podporovaní skrytě mocnostmi NATO, které jim
umožnily přístup k zásadním vojenským informacím, zejména satelitním
snímkům pohybu syrských vojsk a telefonickým odposlechům.
Tato operace je záludně předkládána západní veřejnosti jako politická
revoluce krvavě potlačovaná bezohlednou diktaturou. Tato lež není
pochopitelně univerzálně přijímána. Rusko, Čína a americké státy z aliance
ALBA ji odmítají. Každá z těchto zemí má své historické zkušenosti
umožňující jim pochopit velmi rychle, o co se hraje. Rusové myslí na
Čečensko, Číňané na Sintiang a Američané na Kubu a Nikaraguu. Ve všech
těchto případech, bez ohledu na ideologické a náboženské odstíny, byly
metody destabilizace CIA stejné.
Nejbizarnější věc v této situaci spočívá ve sledování západních médii, jež
samy sebe přesvědčují, že salafité, wahhabité a bojovnicí Al Kajdy se
zamilovali až po uši do demokracie, zatímco právě tito neztratí ani minutu,
aby na saudských a katarských satelitních kanálech nevyzývali k podřezávání
alavitských heretiků a pozorovatelů z Ligy arabských zemí. Není bráno do
úvahy, že Abdelhakim Belhaj (druhý nejvýznamnější muž Al Kajdy v Libyii a
současný vojenský guvernér Tripolisu) osobně přijel, aby rozmístil své muže
na severu Sýrie, a že Ayman Al-Zawahiri (jednička Al Kajdy po oficiální
smrti Usámy bin Ladina) vyzval k džihádu v Sýrii: západní tisk pokračuje v
prezentaci svého romantického snu o liberální revoluci.
Nejsměšnější věcí je poslouchat v západních médiích otrocké opakování
každodenních obvinění formulovaných syrskou větví Muslimského bratrstva,
které šíří depeše o zločinech režimu a jeho obětech pod vývěsním štítem
organizace Syrské pozorovatelské agentury pro lidská práva (OSDH). Pro
boha, odkdy se toto bratrstvo pučistů tak zajímá o lidská práva?
Stačilo jen, aby západní zpravodajské služby uvedly na scénu loutku
nazvanou "Syrská národní rada", jejíž prezident je profesor na Sorbonně v
Paříži, a za mluvčího má milenku bývalého šéfa DGSE (jedna z francouzských
zpravodajských služeb), aby se z "teroristů" stali "demokraté". Mrknutím
oka se stává lež pravdou. Unesené osoby, zmrzačené a zabité Wahhabistickou
legií se stávají v tisku obětí tyrana. Branci všech vyznání, kteří brání
vlastní zemi proti agresi, se stali alavitskými vojáky, kteří utlačují
vlastní lid.
Destabilizace Sýrie ze strany cizinců se stala jednou z epizod "Arabského
jara". Katarský emír a král Saudů, dva absolutní monarchové, kteří ve svých
zemích nikdy neorganizovali volby a vězní demonstranty, se stali vzory
revoluce a demokracie. Francie, Velká Britanie a Spojené státy, které
zabily 160 000 Libyjců, když porušily mandát RB, se staly filantropy
odpovědnými za ochranu civilního obyvatelstva. Atd.
Nicméně válka o nízké intenzitě, kterou západní tisk a tisk zemí perského
zálivu skrývá, se skončila dvojitým vetem Ruska a Číny 4. února 2012. NATO
a jeho spojenci dostali příkaz zastavit palbu a stáhnout se vzhledem k
nebezpečí, že způsobí regionální válku, což znamená i světovou.
7. února početná ruská delegace, již tvořili i vedoucí zahraniční rozvědky,
dorazila do Damašku, kde byla pozdravena aplaudujícím davem jistým si tím,
že návrat Ruska na mezinárodní scénu znamená konec tíživého snu. Hlavní
město, ale i Aleppo, druhé největší syrské město, byly vyzdobeny vlajkami s
bílo-modro-červenými barvami a lidé kráčeli s transparenty v azbuce. V
prezidentském paláci se ruská delegace sešla s delegacemi jiných států,
včetně turecké, libanonské a iránské. Bylo dosaženo série dohod, aby byl
znovunastolen mír. Sýrie vrátila 49 [cizích] vojenských instruktorů
zajatých syrskou armádou.
Turecko zaintervenovalo, aby byli osvobozeni iránští inženýři a poutnicí,
kteří byli uneseni, včetně těch, které zadržovali Francouzi (jen na okraj,
plukovník Tlass, který je na základě požadavku DSGE unesl, byl
zlikvidován).
Turecko přerušilo veškerou podporu "Syrské osvobozenecké armádě", uzavřelo
její základny (s výjimkou té, která je umístěna na základně NATO v
Incirliku), a předalo jejího velitele, plukovníka Riada Assada.
Rusku, které se stalo garantem smluv, bylo umožněno obnovení bývalé
sovětské základny na Mont Qassioum.
Den poté Státní department USA informoval syrskou opozici v exilu, že už
nemůže počítat s vojenskou podporou USA.
Když si uvědomili, že zradili svou zemi bez vyhlídky na úspěch, rozjeli se
členové Syrské národní rady hledat nové sponzory. Jeden z nich dokonce
napsal Benjaminu Netanjahuovi a prosil ho, aby provedl invazi do Sýrie.
Po utajování, trvajícím dva dny, nezbytném pro naplnění dohod, národní
armády nejen Sýrie ale také Libanonu vzaly útokem základny Wahhabistické
legie.
Na severu Libanonu, ve městě Tarabulus /Tripoli/ se zmocnili příslušnicí
libanonské armády mohutného zbrojního arzenálu a zadrželi v okrese Akkar v
opuštěné škole UNRWA přeměněné na vojenský štáb čtyři západní agenty.
V Sýrii osobně generál Assef Shawkat velel operacím, při kterých bylo
zajato více jak 1500 bojovníků, mezi nimiž byl i francouzský plukovník z
technické komunikační služby DGSE a více jak tisíc osob bylo zabito.
V této fázi není možné určit, kolik z obětí představovali zahraničními
žoldnéři, kolik Syřané spolupracující se zahraničními silami a kolik
civilní obyvatelé uvěznění v městech, kde probíhaly boje.
Libanon a Sýrie obnovily svrchovanost nad svým územím.
Intelektuálové diskutují, zda se Vladimír Putin nedopustil chyby, když
ochránil Sýrii za cenu diplomatické krize se Spojenými státy. To je ovšem
špatně postavená otázka.
Po letitém obnovování svých sil a prosazování se na mezinárodní scéně
učinila Moskva konec dvě desetiletí trvajícímu unipolárnímu světovému
pořádku, v němž mohl Washington rozšiřovat svou hegemonii a dosáhnout
#globální nadvlády. Volba nestála v tom, zda se připojit k malé Sýrii nebo
mocným Spojeným státům, ale zda dovolit, aby první světová mocnost zničila
další stát anebo změnit poměr sil a vytvořit spravedlivější světový
pořádek, ve kterém by Rusko mělo svůj hlas.
Autor: Thierry Meyssan
Zdroj: "Komsomolskaya Pravda" - "Rete Voltaire" (
http://www.kp.ru/daily/25835/2808816/)
Poslední reakce
Velikost písma
+
+
+
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Zebra Tn 26.02.2012 23:29
co předcházelo konferenci o Sýrii v Tunisku?  

Předkládáme Vám článek Thierry Meyssana zveřejněný v nejrozšířenějším
ruském deníku "Komsomolskaja Pravda", který je všemi západními médii zcela
ignorován (to samo o sobě je už významné). Text obsahuje informace o Sýrii,
které pokud se potvrdí, budou senzační. První naznačuje, že Moskva se
rozhodla nejen přestat váhat a vložit se přímo do syrského problému, když
vstoupila na scénu nejen diplomaticky ale i s vojenskými poradci a poradci
jiného druhu a to na straně vlády v Damašku. A nejen to. Moskva dokázala
změnit pozici Turecka a Libanonu, jejichž území sloužilo jakožto úkryt
vojenských sil, které zvnějšku působily proti vládě Bašára Asada.
Druhá věc, která prosvítá, je skutečnost, že americká administrativa, aniž
by to vykřikovala do všech stran, opustila své chráněnce ze Syrské národní
rady (SNC) a učinila, tak řečeno, diskrétní krok vzad.
Důvody pro takovou změnu chodu - pokud jsou opravdu skutečné - mohou být
různé. Jeden z nich lze předpokládat ve snaze uklidnit horké hlavy v
Izraeli, které by mohly využít chaosu a zahájit překvapivý útok na Irán.
Nicméně jsou zde mnohé náznaky, že syrská hra není ještě skončena, i když
Rusko je zde stále více přítomno a rozhoduje o věcech více, než tomu bylo
před dvěma měsíci.
Důležité bylo setkání Bašára Asada se Sergejem Lavrovem, ruským ministrem
zahraničních věcí v Damašku, ke kterému došlo na začátku února. Lavrov byl
doprovázen početným doprovodem expertů, ne zcela jistě jen z oblasti
obchodu.
Nicméně minulou sobotu Lavrov veřejně prohlásil za použití velmi tvrdé
intonace, že návrh Ligy arabských států, aby OSN intervenovala, je
neakceptovatelný a vyvolával bez nejmenších pochybností nebezpečí, "že
nelze vyloučit opakování libyjského scénáře v Sýrii".
Lavrov přidal dvě otázky, které jak se zdá, mohou omezovat dosah tvrzení
Meyssana: " má Syrská národní rada" (sdružující různé opoziční síly) nějaký
prostředek na ovlivnění rozhodnutí "Syrské osvobozenecké armády" (SFA)? A v
případě, že ho nemá, tak tedy kdo řídí tyto vojenské síly?
Přirozeně, řečnická otázka. Ale naznačující, že ozbrojená intervence ze
zahraničí není vůbec odstraněna.
To vše ve chvíli, kdy se znovu ukázal při životě Ayman al-Zawahiri, tzv.
číslo 1. Al Kajdy po - jak se říká - smrti Usamy bin Ladina, aby vyzval ke
svaté válce proti Bašárovi. V plném proudu jsou mohutné průniky zbraní,
munice a lidí z irácké hranice a vyhlášení svaté války z jordánské hranice,
kde je plně mobilizováno Muslimské bratrstvo.
Snad tedy Rusko novým způsobem pohnulo svými figurami, ale ještě zcela
nezvrátilo situaci. Válka pokračuje a nyní již není nijak odlišná od
občanské války velkých rozměrů. Vnější podněcovatelé již dosáhli tohoto
výsledku a bude mimořádně obtížné, aby se rozehraná hra skončila.
Giulietto Chiesa - Megachip

Finále hry na Blízkém východě
Zatímco ještě nebyly ukončeny boje v povstalecké čtvrti města Homs a syrské
a libanonské autority neoznámily nic o jejich nedávné akci, Thierry Meyssan
sdělil v pondělí večer na prvním ruském kanálu, na základě svých informací,
které má z první ruky, čerstvé hodnocení těchto operací, o které se podělí
se čtenáři Rete Voltaire.
Po dobu jedenácti měsíců západní mocnosti a jejich spojenci z perského
zálivu vedou destabilizační kampaň proti Sýrii. Tisíce žoldnéřů pronikly do
země. Naverbovaní intrikány ze Saudské Arábie a Kataru, v srdci sunitské
extremistické komunity, dorazili, aby svrhli alavistického uzurpátora
Bašára Asada a nastolili wahhabistickou diktaturu. Disponují nevyspělejší
vojenskou technikou, včetně systému pro noční vidění, spojovacími centry a
roboty pro městskou gerilu. Podporovaní skrytě mocnostmi NATO, které jim
umožnily přístup k zásadním vojenským informacím, zejména satelitním
snímkům pohybu syrských vojsk a telefonickým odposlechům.
Tato operace je záludně předkládána západní veřejnosti jako politická
revoluce krvavě potlačovaná bezohlednou diktaturou. Tato lež není
pochopitelně univerzálně přijímána. Rusko, Čína a americké státy z aliance
ALBA ji odmítají. Každá z těchto zemí má své historické zkušenosti
umožňující jim pochopit velmi rychle, o co se hraje. Rusové myslí na
Čečensko, Číňané na Sintiang a Američané na Kubu a Nikaraguu. Ve všech
těchto případech, bez ohledu na ideologické a náboženské odstíny, byly
metody destabilizace CIA stejné.
Nejbizarnější věc v této situaci spočívá ve sledování západních médii, jež
samy sebe přesvědčují, že salafité, wahhabité a bojovnicí Al Kajdy se
zamilovali až po uši do demokracie, zatímco právě tito neztratí ani minutu,
aby na saudských a katarských satelitních kanálech nevyzývali k podřezávání
alavitských heretiků a pozorovatelů z Ligy arabských zemí. Není bráno do
úvahy, že Abdelhakim Belhaj (druhý nejvýznamnější muž Al Kajdy v Libyii a
současný vojenský guvernér Tripolisu) osobně přijel, aby rozmístil své muže
na severu Sýrie, a že Ayman Al-Zawahiri (jednička Al Kajdy po oficiální
smrti Usámy bin Ladina) vyzval k džihádu v Sýrii: západní tisk pokračuje v
prezentaci svého romantického snu o liberální revoluci.
Nejsměšnější věcí je poslouchat v západních médiích otrocké opakování
každodenních obvinění formulovaných syrskou větví Muslimského bratrstva,
které šíří depeše o zločinech režimu a jeho obětech pod vývěsním štítem
organizace Syrské pozorovatelské agentury pro lidská práva (OSDH). Pro
boha, odkdy se toto bratrstvo pučistů tak zajímá o lidská práva?
Stačilo jen, aby západní zpravodajské služby uvedly na scénu loutku
nazvanou "Syrská národní rada", jejíž prezident je profesor na Sorbonně v
Paříži, a za mluvčího má milenku bývalého šéfa DGSE (jedna z francouzských
zpravodajských služeb), aby se z "teroristů" stali "demokraté". Mrknutím
oka se stává lež pravdou. Unesené osoby, zmrzačené a zabité Wahhabistickou
legií se stávají v tisku obětí tyrana. Branci všech vyznání, kteří brání
vlastní zemi proti agresi, se stali alavitskými vojáky, kteří utlačují
vlastní lid.
Destabilizace Sýrie ze strany cizinců se stala jednou z epizod "Arabského
jara". Katarský emír a král Saudů, dva absolutní monarchové, kteří ve svých
zemích nikdy neorganizovali volby a vězní demonstranty, se stali vzory
revoluce a demokracie. Francie, Velká Britanie a Spojené státy, které
zabily 160 000 Libyjců, když porušily mandát RB, se staly filantropy
odpovědnými za ochranu civilního obyvatelstva. Atd.
Nicméně válka o nízké intenzitě, kterou západní tisk a tisk zemí perského
zálivu skrývá, se skončila dvojitým vetem Ruska a Číny 4. února 2012. NATO
a jeho spojenci dostali příkaz zastavit palbu a stáhnout se vzhledem k
nebezpečí, že způsobí regionální válku, což znamená i světovou.
7. února početná ruská delegace, již tvořili i vedoucí zahraniční rozvědky,
dorazila do Damašku, kde byla pozdravena aplaudujícím davem jistým si tím,
že návrat Ruska na mezinárodní scénu znamená konec tíživého snu. Hlavní
město, ale i Aleppo, druhé největší syrské město, byly vyzdobeny vlajkami s
bílo-modro-červenými barvami a lidé kráčeli s transparenty v azbuce. V
prezidentském paláci se ruská delegace sešla s delegacemi jiných států,
včetně turecké, libanonské a iránské. Bylo dosaženo série dohod, aby byl
znovunastolen mír. Sýrie vrátila 49 [cizích] vojenských instruktorů
zajatých syrskou armádou.
Turecko zaintervenovalo, aby byli osvobozeni iránští inženýři a poutnicí,
kteří byli uneseni, včetně těch, které zadržovali Francouzi (jen na okraj,
plukovník Tlass, který je na základě požadavku DSGE unesl, byl
zlikvidován).
Turecko přerušilo veškerou podporu "Syrské osvobozenecké armádě", uzavřelo
její základny (s výjimkou té, která je umístěna na základně NATO v
Incirliku), a předalo jejího velitele, plukovníka Riada Assada.
Rusku, které se stalo garantem smluv, bylo umožněno obnovení bývalé
sovětské základny na Mont Qassioum.
Den poté Státní department USA informoval syrskou opozici v exilu, že už
nemůže počítat s vojenskou podporou USA.
Když si uvědomili, že zradili svou zemi bez vyhlídky na úspěch, rozjeli se
členové Syrské národní rady hledat nové sponzory. Jeden z nich dokonce
napsal Benjaminu Netanjahuovi a prosil ho, aby provedl invazi do Sýrie.
Po utajování, trvajícím dva dny, nezbytném pro naplnění dohod, národní
armády nejen Sýrie ale také Libanonu vzaly útokem základny Wahhabistické
legie.
Na severu Libanonu, ve městě Tarabulus /Tripoli/ se zmocnili příslušnicí
libanonské armády mohutného zbrojního arzenálu a zadrželi v okrese Akkar v
opuštěné škole UNRWA přeměněné na vojenský štáb čtyři západní agenty.
V Sýrii osobně generál Assef Shawkat velel operacím, při kterých bylo
zajato více jak 1500 bojovníků, mezi nimiž byl i francouzský plukovník z
technické komunikační služby DGSE a více jak tisíc osob bylo zabito.
V této fázi není možné určit, kolik z obětí představovali zahraničními
žoldnéři, kolik Syřané spolupracující se zahraničními silami a kolik
civilní obyvatelé uvěznění v městech, kde probíhaly boje.
Libanon a Sýrie obnovily svrchovanost nad svým územím.
Intelektuálové diskutují, zda se Vladimír Putin nedopustil chyby, když
ochránil Sýrii za cenu diplomatické krize se Spojenými státy. To je ovšem
špatně postavená otázka.
Po letitém obnovování svých sil a prosazování se na mezinárodní scéně
učinila Moskva konec dvě desetiletí trvajícímu unipolárnímu světovému
pořádku, v němž mohl Washington rozšiřovat svou hegemonii a dosáhnout
#globální nadvlády. Volba nestála v tom, zda se připojit k malé Sýrii nebo
mocným Spojeným státům, ale zda dovolit, aby první světová mocnost zničila
další stát anebo změnit poměr sil a vytvořit spravedlivější světový
pořádek, ve kterém by Rusko mělo svůj hlas.
Autor: Thierry Meyssan
Zdroj: "Komsomolskaya Pravda" - "Rete Voltaire" (
http://www.kp.ru/daily/25835/2808816/)

Zpět na všechny diskuze z tohoto státu